Všem přeji krásný den!
Dneska jsem se rozhodla, že napíši článek o mé nejoblíbenější knižní sérii. A která to je? Škola noci.
Ve zkratce Vám řeknu, o čem kniha je.
Zoey, která navštěvuje střední školu, navštíví upír a označí ji s tím, že musí co nejdříve navštívit Školu noci. Tahle škola není obyčejná, je to škola pro mláďata. Mláďata jsou ti, z kterých se postupně stanou upíři. To bych řekla, že je rozdíl mezi klasickými upířími příběhy. Tyhle mláďata navíc ani nemusí jejich vývin přežít. I s těmito případy se můžete v knize setkat. A jak taková smrt vypadá? Jako první mládě začne kašlat. Potom mu začne téct krev z pusy, nosu, očí i uší. Celkem drastické.
Celá série se skládá z 12 knih, k tomu jsou vydány 4 novely.
Na ukázku Vám sem dám část z prvního dílu - Označená.
„Hele, Zoey, já ti fakticky přísahám, že Heath se po tom zápase zase tak moc neztřískal. Nebyl důvod, abys na něj byla hnusná.“
„Jasně,“ odpověděla jsem nepřítomně. „Máš pravdu.“ Pak jsem zakašlala. A nebylo to ten den poprvé. Bylo mi mizerně. Asi na mě leze to, čemu náš totálně pošahaný učitel biologie Wise říká „pubertální mor“.
Kdybych umřela, nemusela bych zítra psát písemku z geometrie? Naděje umírá poslední.
„Hej, Zoey. Posloucháš mě vůbec? Podle mě si dal tak čtyři, nejvýš šest piv a tři panáky. Ale o to nejde. Určitě by nepil, kdyby tvoji pitomí rodiče neřekli, že musíš hned po zápase domů.“
S hlubokým porozuměním jsme se na sebe podívaly. Pokud jde o nejnovější nespravedlnost, kterou na mě spáchali moje máma a tupčím (to je vylepšená varianta slova otčím), kterého si vzala před třemi dlouhými lety, byly jsme naprosto zajedno. Ale ta chvilka trvala, jen dokud se Kayla zase nenadechla.
„A navíc měl co oslavit, vždyť jsme přece vyklepli Sdruženáře!“ Chytila mě za rameno, zacloumala se mnou a strčila mi obličej přímo před nos. „Chápeš? Tvůj kluk…“
„My spolu už skoro nechodíme,“ opravila jsem ji a ze všech sil jsem se snažila nepoprskat ji v dalším záchvatu kašle.
„To je fuk. Heath je vůdce našeho útoku, a tak to musel oslavit. My z Broken Arrow jsme neporazili Sdruženou už nejmíň milion let.“
„Šestnáct.“ Matika mi moc nejde, ale Kayla je na ni úplnš tupá, takže proti ní vypadám jako génius.
„To je přece taky fuk. Jde o to, že byl šťastný. Měla bys mu dopustit a být na něj milá.“
„Ne, jde o to, že tenhle týden se takhle ožral už asi tak popáté. Sorry, ale nebudu chodit s klukem, který chce v životě dokázat jen to, že se nepozvrací po šestém pivu. A to vůbec nemluvím o tom, že mu brzo naroste pivní pupek.“ Můj proslov přerušil další záchvat. Trochu se mi motala hlava, a když jsem konečně přestala kašlat, musela jsem se párkrát pomalu zhluboka nadechnout. Moje užvaněná kámoška si toho samozřejmě vůbec nevšimla.
„Fůůj, Heath s pivním pupkem! To je fakticky nechutná představa.“
Další nával kašle se mi podařilo potlačit. „A když mě líbá, je to, jako bych ocucávla něčí nohu politou chlastem.“
Kayla nakrčila nos. „No jo, to je hnus. Jenomže on je prostě k sežrání.“
Obrátila jsem oči v sloup. Ani jsem se nenamáhala zakrývat, že mě její povrchnost štve.
„Ty jsi hrozně mrzutá, když jsi nemocná. A nemáš ponětí, jak vypadal Heath smutně, když ses k němu na obědě otočila zády, úplně jako ztracené štěňátko. Nemohl ani…“
V tu chvíli jsem ho uviděla. Toho mrtvého chlapa. Jasně že mi vcelku rychle došlo, že technicky vzato není „mrtvý“. Byl nemrtvý. Nebyl to člověk. To je vlastně fuk. Vědci tvrdí tohle, obyčejní lidé zase tamto, ale vyjde to nastejno. Bylo naprosto zřejmé, kdo je, a i kdybych z něj necítila sálat sílu a temnotu, nemohla jsem přehlédnout znamení, které měl na čele. Safírově modrý měsíční srpek, od něhož se táhlo další tetování, komplikovaný vzor plný smyček. Byl to upír, a co hůř, stopař.
Do háje! Stopař, a stojí u mojí skříňky.
„Zoey, ty mě ale vůbec neposloucháš!“
Potom upír promluvil a jeho obřadná slova ke mně plynula nebezpečně a svůdně jako krev smíchaná s rozehřátou čokoládou. „Zoey Montgomeryová! Vyvolila si tě noc, ze smrti své znovu se zrodíš. Noc tě volá, buď poslušna jejího vábení. Osud tě očekává ve Škole noci!“
Ukázal na mě dlouhým bílým prstem. Začalo mě příšerně svědit čelo a Kayla zaječela.
Když jsem konečně začala rozeznávat i něco jiného než barevné skvrny, vzhlédla jsem a spatřila Kaylinu pobledlou tvář. Jako obvykle jsem řekla první hloupost, která mě v tu chvíli napadla: „Kay, poulíš na mě oči jak kapr.“
„On tě označil! Ach Zoey! Máš na čele znamení!“ Přitiskla si roztřesenou ruku na bílé rty a neúspěšně se pokusila potlačit vzlyk.
Posadila jsem se a zakašlala. Děsně mě bolela hlava, tak jsem si sáhla mezi obočí. Svědilo mě tam, jako by mě píchla vosa, a bolest mi vystřelovala kolem očí až k lícním kostem. Bylo mi na zvracení.
„Zoey!“ Kayla už nepokrytě brečela a mezi řečí popotahovala a škytala. „Pro… Krista… pána… Ten chlápek byl stopař – upírský stopař!“
Pokud byste měli zájem číst dál, na webu (odkaz zde) si můžete přečíst knihu zdarma. Ale když si ji koupíte, garantuji Vám, že nebudete litovat! Já mám doma všechny novely a 11 dílů. Dvanáctý mně zatím chybí, protože vyšel v červnu tohoto roku.
Jako první jsem na narozeniny dostala tuhle sadu pěti knížek. Jsem za to hrozně vděčná, protože sama bych si ji asi nekoupila.
Postupně jak knihy vycházely, tak jsem si je přikupovala. Tyhle jsou oproti knih v sadě v pevném obalu, ale jdou koupit opět v setu v brožované vazbě.
Obal knih je sice černý, ale samotné knihy jsou jak můžete vidět barevné.
 |
Jako poslední jsem přikupovala novely. Jedná se asi o stostránkové knížečky, které líčí osud určité postavy z knihy. Vysvětlují mnohé počínání postav, čímž mně příběh pěkně zcelily. Pokud nad nimi někdo uvažujete, určitě si je kupte.
Tak, to je ode mě všechno!
Co vy, jaká je vaše oblíbená kniha?
Mějte se krásně! ♥
Adél X
Série vypadá zajímavě, asi bych si ji taky mohla přečíst :D
OdpovědětVymazat